Všechny čtenáře velmi zdravím.  Rozhodla jsem se k sepsání dalšího blogu, tentokrát na téma jídlo. Kohokoliv potkám po delší době, tak mě málem nemůže poznat a hned následuje otázka, jak jsem to dokázala, že jsem tolik zhubla. A já pravidelně každému odpovídám, že jsem upravila stravu a začala cvičit. Ti hubení mi většinou pogratulují k výsledku, ti, kteří chtějí jít s váhou dolů se začnou ptát, jak na to. Když řeknu, že si hlídám energetický příjem potravin (tzn. že si počítám KJ), tak na mě většina z nich hledí nevěřícně s údivem, možná i trošku se směsí pocitu"tohle já tedy dělat nebudu“ (já se jim nedivím, před pár lety mi to přišlo stejně divné jako jim). Následují otázky, jestli si opravdu všechno vážím a zapisuju, a co dělám, když mám chutě, co dělám, když třeba cestuju,nebo nejsem doma, atd. atd.  Takže pro tyz vás, které to zajímá, je tento blog.

V prvé řadě si myslím, že je to způsob hubnutí osvědčený a fungující, nicméně je vhodný spíš pro dlouhodobé hubnutí, pokud potřebujete shodit více kilo. Asi bych to nedělala, kdybych chtěla zhubnout 5 kilo. Jenže můj cíl byl úbytek 40kg, a to už prostě není tak snadné. 

Zkoušela jsem zhubnout několikrát různými způsoby, a nikdy to nemělo příliš efekt.  Dnes už vím, že to bylo proto, že mi absolutně unikalo, kolik má která potravina KJ. Protože i když jsem se snažila jíst zdravě, pravidelně, dobré a kvalitní potraviny, tak stejně váha dolů nešla. A to z jediného důvodu  – že jsem i při „dietě“ snědla kolem 8000-9000KJ/den. Což je na mě moc.

Když jsem poprvé spustila program Sebekoučink, prozkoumala ho a začala tedy vše vážit a zapisovat, nestačila jsem se divit a najednou mi začalo docházet, proč to hubnutí vlastně nešlo. Zjistila jsem, že i zdravé potraviny mohou být velmi kalorické. Myslela jsem si, že když budu jíst tmavé pečivo, rýži, těstoviny, zeleninu, kuřecí maso, sýry a další,vesměs zdravé potraviny,  bude to v pohodě a kila půjdou dolů. Vždyť to všude píšou a celkově jsem měla dojem, že vařím dietně. Díky počítání KJ jsem velmi rychle vystřízlivěla.

Asi týden jsem si zkusila počítat svůj dosavadní jídelníček. Můj první problém bylo množství jídla. Vážně jsem jedla dost, i když mi to tak nepřipadalo. Přišla jsem na to, že absolutně nemám představu o gramáži potravin.Prostě, když jsem si dělala snídani, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, kolik tam mám másla, kolik šunky, kolik chleba. Až jsem si to hodila do tabulky, nemohla jsem tomu uvěřit. Zjistila jsem, že vůbec není problém si udělat snídani za 2500KJ, a to bylo opravdu hodně, pokud jsem chtěla zhubnout.

Druhá záludnost jsou kalorie –KJ. Pochopila jsem, že není jogurt jako jogurt, salám jako salám, … Proto, když se mě někdo zeptá, co jím nebo nejím, je velmi těžké odpovědět. Jím všechno,nevyloučila jsem žádnou kategorii potravin – ani uzeniny, ani pečivo, ani přílohy, ani dobrůtky. Ale v každé kategorii  jsou potraviny různé – s větší či menší kalorickou hodnotou, takže jsem prostě začala vybírat jen ty méně kalorické.Jen pro příklad: místo klasického nebo tmavého pečiva jsem zařadila fitness celozrnné chleby, knäckebroty, kukuřičné plátky, místo salámu vysočina jím šunku (nejčastěji kuřecí prsní), místo másla floru light (ale častěji spíše lučinu nebo tvarohové pomazánky), místo sýru gouda 45% si dám eidam 20% nebo 30%, atd. Najednou ta snídaně nebyla za 2500KJ, ale za 1500KJ, přestože množství bylo stejné a jídlo druhově také velmi podobné.  Zvládla jsem tedy ubrat KJ a o nic jsem nepřišla, dopřála jsem si dobré jídlo, odpovídajícího množství, tudíž jsem uspokojila chutě a dostatečně zacpala žaludek. To je velmi důležité proto, aby se člověk vydržel dlouhodobě stravovat dietně.

 Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy mám chuť na něco kaloričtějšího, nicméně to je potom otázka výměnného obchodu v mé hlavě. Tak jo, chceš zmrzlinu? Dobře dej si, ale na svačinu si už dáš jenom jogurt. A druhé já, řekne ano nebo ne, podle toho, jestli mám hlad nebo jen chuť a třeba taky podle toho, jak dlouho zbývá do dalšího jídla. Pokud mám větší hlad, oželím zmrzlinu a radši si dám vydatnější svačinu. Nebo mě honí mlsná na čokoládu – záleží, jak jsem na tom během dne kaloricky, pokud mi KJ zbývají, tak si ji bez výčitek dopřeju. Pokud nezbývají, opět nastupuje výměnný obchod. Většinou si místo čokolády dám proteinovou tyčinku s čokoládovou polevou třeba místo svačinky. Je to lepší varianta z několika hledisek –dám si toho víc za stejnou energetickou hodnotu, více mě to zasytí a chutě to uspokojí. Navíc do sebe necpu jenom tuky a cukr.

Díky tomu, že se snažím jíst vyváženě, co se týče skladby stravy, se mě chutě docela vyhýbají a nebo jsou dobře ovladatelné. Myslím si, že moje tělo nestrádá, protože to co chce,většinou dostane.  Pokud se ráno vzbudím a už mám chutě na sladké, dopřeji si sladkou snídani. Hned je mi lépe, cítím se dobře, chutě přestanou prudit a problém je vyřešen a já můžu bez problémů pokračovat ve svém jídelníčku. Podle mého názoru je to jeden ze základních principů pro úspěch – poslouchat své tělo a dopřát mu, to co chce (a přitom ho zkusit maličko oklamat J).Proto příliš nejsem zastáncem velkého plánování jídelníčku, nebo striktních předepsaných jídelníčků. Bylo by pro mě velmi těžké něco takového dodržovat.Prostě si nedovedu představit jíst něco, na co zrovna nemám chuť.

Další častá otázka - co dělám,když nejsem doma, třeba někam cestuju? Tak to je úplně snadné. Chce to víc plánovat a jídlo si s sebou nachystat. Pokud vím, že budu pryč půl dne,tak se doma dobře nasnídám, sbalím něco malého na svačinku do tašky (ovoce,proteinová tyčinka, jogurt) a většinou mám připravený oběd, až se vrátím, abych kvůli hladu nesáhla po nějaké „nouzovce“. Pokud vím, že budu pryč třeba celý den, tak si s sebou nabalím 2 svačinky a naplánuju oběd – buď jej mám připravený s sebou (za předpokladu, že je kde ohřát a sníst), nebo počítám s tím, že budu obědvat jinde (na návštěvě, v restauraci) a přizpůsobím si KJ během dne tak, aby mi to vyšlo do mého limitu.

Takže na závěr mého románu, bych chtěla dodat, že určitě lze dobře zhubnout i bez počítání KJ a bez vážení potravin. Stačí jen nad jídlem přemýšlet, mít trochu představu o složení potravin, dodržovat všeobecně známé a mnohokrát zmiňované zásady. Ale pokud to nejde delší dobu, je třeba hledat chybu. A tím, že si spočítáme, kolik sníme,na tu chybu většinou narazíme J.